Jenufa

El checo Leoš Janácek (Hukvaldy 1854 - Ostrava 1928) tardó casi 10 años en componer Jenufa, su tercera ópera.

El libreto, del propio compositor, sigue en lo esencial al texto del drama "Jeji Pastorkina (Su Hijastra)" de Gabriela Preissová (1862 - 1946). La ópera se estrenó el 21 de enero de1904 en Brno.

 Personajes

JENŮFA

ABUELA

ŠTEVA

LACA

KOSTELNIČKA

CAPATAZ

KAROLKA

JANO

Joven Aldeana

Abuela de Jenůfa

Prometido de Jenůfa

Hermanastro de Števa

Sacristana, Madrastra de Jenůfa

Capataz del Molino

Sirvienta

Pastor

Soprano Lírica 

Mezzosoprano

Tenor

Tenor Lírico

Soprano Dramática

Barítono

Soprano

Soprano

La acción se desarrolla en Moravia (República Checa) a finales del siglo XIX.

  ACTO PRIMERO
Preludio

(Atardecer. Un molino solitario. Vemos a Jenůfa, Laca y la abuela Buryjovka. Jenůfa permanece 

con la mirada fija en la distancia, mientras la abuela se afana en cortar y seleccionar patatas. 

Laca, sentado sobre un tronco talado, talla con su navaja el mango de un látigo)

JENŮFA
(para sí)

Už se večer chýlí

a Števa se nevrací

a Števa se nevrací!

Hrůza se na mně věšala po celou noc,

a co jsem se rána dočkala, znova!

Ó Panno Maria, 

jestlis mne oslyšela,

jestli mi frajera, 

na vojnu sebrali

a svatbu překazili,

jestli mi frajera na vojnu sebrali

a svatbu překazili,

hanba mne dožene k zatraceni duše,

k zatraceni duše!

Ó Panno Maria, bud'mi milostivá!

Ó Panno Maria!

La tarde avanza y Števa aún no ha vuelto.

¡Števa aún no ha vuelto!

He pasado la noche dominada 

por un miedo que el amanecer 

no ha logrado disipar.

¡Oh, Virgen María, 

si no escuchas mi oración

y alistan a mi amado 

impidiendo nuestra boda,

si lo alistan impidiendo nuestra boda,

la vergüenza me herirá en

lo más profundo del alma!

¡La vergüenza me asaltará en

lo más profundo del alma!

¡Oh, Virgen María, ten piedad de mí!

¡Oh, Virgen María!

ABUELA
Jenůfa,

pořad tě od práce šídla honějí!

Mé ruce mají to všecko pokrájet?

Ke všemu na to staré oči špatně vidí

Jenůfa,

¿es que no puedes dedicarte a tu trabajo?

¿Acaso tengo que cortarlas todas?

Mis ojos no ven ya demasiado bien.


LACA

(con desprecio)

Vy, stařenko,

už tak na všelicos

špatně vidíte,

už tak na všelicos

špatně vidíte.

Nerobíte ze mne vždycky,

Vždycky jen člověka, kterému

se dáte najest, kterému 

se dáte najest za to

mládkovství, najest,

za to mládkovství najest?

Však já vím,

že nejsem váš,

váš vlastní vnuk,

váš vlastní vnuk!

To jste mi

pokaždé připamatovaly,

pokaždé připamatovaly,

když jsem se chlapcisko

siré za vámi přikrádal.,

když jste mazlívaly

Števu na klíně,

Když jste mazlívaly 

Števu na klíně

a hladily jeho vlasy,

že "žluté jak slunečko!" 

"žluté jak slunečko!"

Mne jste si nevšimly

a já byl třeba také sirota.

Kdybyste mi vyhodily...

Sí, vieja,

hay un montón de cosas

que tus ojos ya no ven bien,

un montón de cosas

que tus ojos ya no ven bien.

No me trates constantemente

como a quien se alimenta,

por trabajar de molinero;

como a quien se alimenta

por trabajar de molinero.

¡Ya sé, ya sé que no soy

en realidad tu nieto!

Me lo has recordado

demasiadas veces;

demasiadas veces

me lo has recordado.

Cuando sólo era

un pequeño huérfano

solía acercarme a ti,

a ti, cuando acariciabas

a Števa en tu regazo,

cuando le acariciabas

en tu regazo,

admirando sus cabellos

que, según tú, eran

"dorados como el sol",

"dorados como el sol",

Jamás te fijabas en mí,

pero yo también era huérfano

¡ojalá me hubieras echado...

JENŮFA
Laco, vždy tak neuctivo

k stařence mluvíš!

¡Laca! ¿Por qué hablas

siempre así a la abuela?

LACA
...těch dvanáct set

mého podílu,

mohl bych jít,

kam by mne oči vedly!

...con mi herencia, con mis mil doscientos!
¡podría marcharme a donde me apeteciera!

JENŮFA
Vždy tak neuctivo

k stařence mluvíš

potom tě mají mít rády!

Potom tě mají mít rády!

 

¡Siempre hablas mal

a la abuela,

y luego pretendes

que te tenga cariño!

 

ABUELA
Baže, baže, jsem u

něho jen výminkářka.

 

Es cierto, es cierto: él me ve

tan sólo como una anciana.

 

JENŮFA
Potom tě mají mít rády!

 

¿Así pretendes que te quiera?

ABUELA
Baže, baže, nepovažuje mne za hospodyň,

natož za rodinu!

 

Es cierto: no me trata como su ama,

¡y menos como de su familia!

 

 

LACA
A Jenůfu dnes voláte k práci,

když čeka Štefka

od asenty?

¿Y te traes a Jenůfa a trabajar hoy,

sabiendo que espera a Števa

si le sueltan del ejército?

 

JENŮFA


(para sí)

On vidí člověku až do srdce

těma pronásledujícíma

očima, až do srdce, až do srdce.

Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi.

 

Sus penetrantes ojos llegan hasta

el fondo del corazón de las personas.

Hasta el corazón, hasta el corazón mismo.

No responderé a ese malvado.

 

 

(a
la Abuela)

Stařenko, nehněvejte se,

Stařenko, nehněvejte se,

já to všecko vynahradím,

všecko, všecko vynahradím.

Vzpomněla jsem si na

rozmariju, že mi usyčhá,

šla jsem ji omočit k vodě

A kdyby mi uschla,

vid´te, stařenko, řiká se,

že uschne potom

všechno štěstí v světě,

že uschne potom

všechno štěstí v švěte,

všechno štěstí v švěte,

Abuela, no te enfades;

abuela, no te enfades.

Yo te compensaré por todo;

por todo el tiempo perdido.

Ahora recuerdo que mi planta

de romero se estaba secando,

por lo que fui a regarla.

Si dejo que se agoste,

¿sabes, abuela?,

dicen que la felicidad

también se agostaría;

la felicidad,

toda la felicidad del mundo,

¡también se agostaría!

JANO

(llamando desde el molino)

 

Jenůfka, ej, Jenůfka, ej!

 

¡Eh, Jenůfa, Jenůfa!

 

 

(acude corriendo)

Už znám čítat, Už znám čítat,

Už jsem to potrefil!

Narysajte mi zase jiný listok!

¡Ya sé leer, ya sé leer!

¡Lo he conseguido!

¡Por favor, dibújame otra página de letras!

JENŮFA

Dočkaj, Dočkaj, Jano!

¡Espera, Jano, espera!

JANO

 

Narysajte mi zase jiný listok!

 

¡Por favor, dibújame otra página de letras!

 

JENŮFA

 

Dočkaj až pujdu do města,

přinesu ti čítanku,

a v té si budeš řikat!

Aji psát tě,

psát tě naučím,

aby z tebe byl lepší člověk.

A včil si jdi po práci,

aby nás stařenka nehubovaly!

 

Cuando vaya a la ciudad

te traeré un libro

del que puedas leer

en voz alta.

También te enseñaré a escribir,

para que mejores más aún.

Ahora, debo seguir trabajando

para que la abuela no nos riña.

 

 

JANO


(se va corriendo)

 

Ej , ej , ej, ej

čítat umím, ej, čítat umím, ej!

Jenůfa mě naučily!

 

¡Hurra, hurra!

¡Puedo leer! ¡Puedo leer!

¡Jenůfa me ha enseñado!

 

 

ABUELA
Co to máš za radost!

Co to máš, děvčico, za radost!

Barenu jsi naučila také čítat!

Mužský rozum máš

po svojí pěstounce,

učitelem, učitelem být si měla.

¡Qué alegría tiene!

¡Qué alegría muestra ese muchacho!

¡También enseñaste a leer a Barena!

Tu mente es como la de un hombre,

como la de tu padre adoptivo;

deberías haber sido maestra.

JENŮFA

Ba, ba, můj rozum

milá stařenko,

už dávno mi tu někde do voděnky spadl.

Ba, ten můj rozum, stařenko,

už mi tu dávno někde do voděnky spadl.

¡Bah!, mi mente, abuela, hace ya tiempo,

que se echó a perder.

¡Bah!, abuela, mi mente hace ya tiempo,

que se echó a perder.

Se echó a perder.

(entra el capataz y se detiene frente a Laca)


CAPATAZ
Co to robíš mládku?

Může být pěkné, bičiště!

¿Qué haces, jovencito?

¡Parece un palo de látigo!

LACA
Mám tupý křivák

abych se s tím dvě hodiny páral!

Nabrus mi ho!

Llevo tallándolo dos horas

y la hoja de mi navaja ya está roma.

¡Afílamela!

CAPATAZ
(extrae una piedra de afilar de su bolsillo y comienza a afilar la navaja)

Nabrousím!

¡Te la afilaré!

(con el extremo del látigo, Laca arrebata violentamente el pañuelo de la cabeza a Jenůfa)


JENŮFA


(sin volver la cabeza)

To ty, Laco,

tys odjakživa takový divoň...

Típico de ti, Laca;

qué personaje más raro eres...

LACA

Kdyby ti to Števa učinil,

to by nevadilo?

¿Te habría importado

que te lo hiciera Števa?

JENŮFA

On by to tak neučinil...

Él nunca lo haría...

LACA

Vid', to by nevadilo?

No te habría importado... ¿no es así?

JENŮFA

on... by to tak neučinil.

...él nunca lo haría.

LACA
Protože vždy se mu hodně

postavíš na blízko!

¡Eso es porque siempre

estás arrimada a él!

JENŮFA

Co je ti po nás, o sebe se starej!

Co, co je ti po nás,

o sebe se starej!

¿Por qué te metes en nuestros asuntos?

¡Ocúpate, más bien,

de los tuyos propios!

(entra y vuelve a salir con más patatas, sentándose junto al cesto)


LACA
(al capataz)

To bude pěkná švagrina,

všeho mi dobrého nachystá!

Será una magnifica cuñada;

¡me lo pasaré bien con ella!

CAPATAZ
Což, což, což, pěkná je,

až se z toho hlava mate.

Nese se jako holba

máku, jak holba máku,

a s těma sivýma očima

by duši z těla vytáhla.

Což, pěkná je!

Až se z toho hlava mate!

Ale nač tobě to vykládám,

však tys jejích očí také zkusil!

Cierto, es tan hermosa que

uno puede perder la cabeza.

Se mantiene siempre

tiesa como un huso;

y sus ojos grises pueden

separar el alma del cuerpo.

¡Cierto, es tan hermosa que

uno puede perder la cabeza!

Mas, ¿por qué te cuento todo esto?

¡Tú ya has sentido su mirada!

LACA

(irónicamente)

Já, já,

Mohl jsi se přesvědčit,

kterak ji lúbim!

Naříkala si tu

nad rozmaryjou.

Netuší, že jsem jí do

hlíny zahrábl žížaly,

aby jí zrovna tak povadla,

jak ta její svatba se Števkem,

ke které se chystají.

Ya lo creo, ya lo creo.

¡Ya debes de haber notado

cuánto la amo!

Hace un momento se quejaba

de su planta de romero,

y no sabe que yo puse

algunos gusanos en el tiesto

para que se agostara

junto con esa boda

que prepara con Števa.

CAPATAZ

Vidíš, Laco,

to je mi podivné,

co z tebe robí,

takového, takového zlocha.

Však ty nezapíraj,

nemáš takového, srdce.

A pozdává se mi,

že před Jenůfou

měníváš barvu.

¿Sabes, Laca?

Me resulta imposible comprender

por qué te estás volviendo

un tipo tan malvado.

No lo niegues,

tú nunca has sido así...

También creo advertir

que cambia tu color

cada vez que aparece Jenůfa.

LACA
Hlúpoty!

Běž si po svém!

Ale stárku,

on ji ještě nemá,

on ji ještě nemá,

Jestli ho dnes při

asentě odvedli,

bude po svatbě...

¡Tonterías!

¡Déjame en paz!

Y te digo, viejo,

que aún no la ha conseguido.

¡Aún no la ha conseguido!

Y si hoy deciden

alistarle en el ejército,

no habrá boda...

CAPATAZ

Neodvedli!

¡No le han alistado!

LACA
...bude po svatbě

...no habrá boda.

CAPATAZ

Neodvedli! Neodvedli!

Potkal jsem poseláka;

je jich odvedeno všeho

všudy devět...

a Števa ne, Števa ne!

¡No ha sido así!...

Un mensajero al que encontré,

me dijo que habían reclutado

un total de nueve hombres...

¡pero no a Števa!

JENŮFA


(salta de alegría y besa a la abuela)

Neodvedli! Bože můj,

neodvedli! Stařenko moja!

¡No le han alistado! 

¡Gracias a Dios, abuela querida!

LACA

Neodvedli!

To je potom spravedlnost!

Sohaj jako skála!

¡No le han alistado!

¡Qué injusticia!

¡Es fuerte como un caballo!

CAPATAZ y ABUELA
Neodvedli!

Už mu štěstí

odjakživa přeje.

¡No le han alistado!

Toda su vida fue 

un muchacho afortunado.

(entra Kostelnička)


KOSTELNIČKA
Števu neodvedli?

Števu neodvedli?

¿No le han alistado?

¿No le han alistado?

LACA
To je potom spravedlnost!

¡A eso llaman justicia!

JENŮFA


(corre a besar la mano de Kostelnička, su madrastra)
Vítajte, Vítajte, mamičko!

¡Bienvenida, mamita!

CAPATAZ

Na, křivák; zdá se mi,

že se nedá dobře brousit.

Vaya navaja, ésta.

No creo que en la vida esté afilada.

(Laca, sin decir palabra, se retira, llevándose el palo y la navaja. 


Kostelnička entra en la casa; el capataz se inclina en un saludo y la sigue)


ABUELA


(se dispone a seguir a Kostelnička)

Co ty, Jenůfo,

za mamičkou nevejdeš?

¿Y tú, Jenůfa?

¿No entras con tu madre?

JENŮFA

Pro Boha, stařenko...

neposílejte mne za ní!

Pro Boha, stařenko,

pro Boha, stařenko,

neposílejte mne za ní!

neposílejte

Por lo que más quieras, abuela,

¡no me envíes adentro, ahora!

Abuela,

por lo que más quieras,

¡no me envíes ahora adentro,

con ella!

SOLDADOS

(a lo lejos)

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija!

¡Todos quieren casarse!

¡Tienen miedo del ejército!

ABUELA

Divnás děvčico, divnás

divnás jaksi děvčico!

¡Te noto extraña, muchacha!

Sí, te noto extraña...

SOLDADOS

(se aproximan en compañía de algunos músicos)

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija,

a já sa nežením,

vojny sa nebojím!

Kerý je bohatý

z vojny sa vyplatí,

a já neboráček

musím být vojáček.

¡Todos quieren casarse!

¡Tienen miedo del ejército!

Pero yo no tengo miedo,

ni pienso casarme.

Los que tienen dinero

pueden pagar su libertad,

mas yo, pobre diablo,

tengo que enrolarme.

ŠTEVA


(a lo lejos)

A já tím vojákem musím být...

Pero yo, yo debo ser soldado...

JENŮFA

(distingue a Števa entre los soldados)

Števuška!

¡Števa, querido!

ŠTEVA
A konec milování,

a konec milování,

a konec milování,

¡Se acabó el amor!

¡Se acabó el amor!

¡Se acabó el amor!

SOLDADOS

A konec milování,

a konec milování!

Juchej! Juchej! Juchej!

¡Se acabó el amor!

¡Se acabó el amor!

¡Ohé, ohé, ohé!

(un grupo de sirvientes vienen corriendo. Entran los soldados)


CAPATAZ


(saliendo del molino)

Števa se nechá doprovázet!

Poznat to na něm,

že ho neodvedli!

¡Toda una procesión le sigue!

¡Basta mirar su rostro para

ver que no ha sido reclutado!

(aparecen numerosos niños del pueblo, uno de ellos con una trompeta de juguete. 
Entra Števa con los soldados y cuatro músicos. Jenůfa corre a su encuentro)
SOLDADOS
Ej, juchej! Ej, juchej!

¡Ohé, ohé, ohé!

SIRVIENTES
Ej, juchej! Ej, juchej!

¡Ohé, ohé!

SOLDADOS
Ej, juchej! Ej, juchej!

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija,

a já sa nežením,

vojny sa nebojím.

¡Ohé, ohé!

Todos quieren casarse.

Tienen miedo del ejército.

Pero yo no tengo miedo,

y no pienso casarme.

SIRVIENTES
Ej, juchej! Ej, juchej!

¡Ohé, ohé!

SOLDADOS
Kerý je bohatý

z vojny sa vyplatí,

a já neboráček

musím být vojáček.

Los que tienen dinero

pueden pagar su libertad,

mas yo, pobre diablo,

tengo que enrolarme.

SIRVIENTES
A bohatý z vojny sa vyplatí,

z vojny sa vyplatí.

Ej, juchej! Ej, juchej!

Aquellos que tienen dinero

pueden pagar su libertad.

¡Ohé, ohé, ohé!

ŠTEVA


(está borracho y se tambalea al andar)

A já tím vojákem

musím být...

a konec milování,

a konec milování!

Así pues,

debo ser soldado...

¡Se acabó el amor!

¡Se acabó el amor!

SOLDADOS

A konec milování,

a konec milování!

¡Se acabó el amor!

¡Se acabó el amor!

(aparece Kostelnička en la puerta)


JENŮFA

Števo!

Števuško! Števo!

Duša moja, Števo, Števuško!

Tys zase už napilý?

¡Števa!

¡Števa! ¡Števa, querido!

¡Mi Števa adorado!

¿Otra vez estás borracho?

ŠTEVA
Já napilý? Já napilý?

To ty mně Jenůfka?

To ty mně?

Víš, že já se volám

Štefan Buryja?

Že mám půllánový mlýn?

Proto se na mne

děvčata smějú!

¿Yo borracho? ¿Yo borracho?

¿Es a mí a quien hablas, Jenůfa?

¿Es que no te das cuenta

de que mi nombre es

Štefan Buryja? 

¡Dueño de un molino 

de más de dos hectáreas! 

¡Por eso las muchachas me sonríen!

(muestra un ramo de flores)

Tuhle voničku jsem

dostal od tej jednej.

Ha sido una de ellas

quien me ha dado este ramo.

(a los músicos)

Co nehrajete?

Vy hladoví zajíci!

Vy hladoví zajíci!

¿Por qué no tocáis?

¡Conejos hambrientos!

¡Conejos hambrientos!

(esparce dinero y los músicos se precipitan sobre él)

Tu máte! Tu mate!

Zahrejte tu Jenůfčinu:

"Daleko široko do těch

Nových Zámků"...

¡Tomad! ¡Tomad!

Tocad la favorita de Jenůfa:

"Es un largo camino

hasta Nových Zámků"...

CORO
Daleko široko do těch

Nových Zámků;

stavija tam vežu ze

samých šohájků.

Es un largo camino

hasta Nových Zámkù,

allí donde construyen

una torre de valientes mozos.

ŠTEVA Y CORO

Daleko široko do těch

Nových Zámků;

stavija tam vežu ze

samých šohájků,

Es un largo camino

hasta Nových Zámkù,

allí donde construyen

una torre de valientes mozos.

(bailan)


CORO

Mojeho milého

na sám vršek dali,

zlatú makověnku

z něho udělali.

Justo en su cima

han situado a mi amada,

transformándola luego

en una dorada amapola.

ŠTEVA Y CORO

Mojeho milého

na sám vršek dali,

zlatú makověnku

z něho udělali.

Justo en su cima

han situado a mi amada,

transformándola luego

en una dorada amapola.

(siguen bailando)


CORO

Zlatá makověnka důle

z veže spadla,

moja galanečka

do klína P vzala.

La dorada amapola

cayó de aquella torre,

y mi amada

la recogió en su regazo.

ŠTEVA Y CORO

Zlatá makověnka důle

z veže spadla,

moja galanečka

do klína ju vzala.

La dorada amapola

cayó de aquella torre,

y mi amada

la recogió en su regazo.

(siguen bailando)


CORO

Moja galanečka zlatú

makověnku do klína ju vzala!

¡Mi amada recogió la dorada amapola

en su regazo!

ŠTEVA

Pojd'sem, Jenůfa!

¡Ven aquí, Jenůfa!

CORO

Moja galanečka zlatú

makověnku do klína ju vzala!

¡Mi amada recogió la dorada amapola

en su regazo!

ŠTEVA
(rodeando con sus brazos la cintura de Jenůfa)

Tak půjdem

na vdavky s muzikou!

¡Acudiremos a nuestra boda 

con música!

KOSTELNIČKA
(detiene la música con un gesto)

A tak bychom sli celým

životem, celým životem,

a ty Jenůfa, a ty Jenůfa,

mohla bys ty rozhazované

peníze sbírat,

peníze sbírat,

Věrná jste si rodina!

Aji on byl zlatohřivý

a pěkně, pěkně urostlý

že jsem po něm toužila,

už než se poprvé oženil,

aji za vdovca znova!

Matka mi zbraňovala,

že už se tehdy začal

chytat světa!

Ale já neuposlechla,

ale já neuposlechla!

Ale po tom jsem si nešla

postesknout,

když se mi týden

co týden opíjal,

a později chvíla

co chvíla opijal,

dluhy robil,

peníze rozhazoval!

Počala jsem mu předhazovat,

a tu mě bijával,

a tu mě bijával,

že jsem mnoho nocí prožila

po polích schovaná!

Y así es como podemos

vivir toda nuestra vida,

y tú, Jenůfa; tú, Jenůfa,

recogerías el dinero

arrojado, al vuelo,

¡arrojado al vuelo!

¡En tu familia

sois todos iguales!

Él también tenía

los mismos rizos dorados

y un cuerpo magnífico;

yo ya soñaba con poseerle

incluso antes de que se casara

por vez primera,

y continué haciéndolo

también cuando enviudó.

Mi madre intentó detenerme

y me avisó de cómo era,

mas no quise hacerle caso,

¡no quise hacerle caso!

Pero no intenté

poner fin a mi vida

cuando él se emborrachaba,

ni luego, más tarde,

cuando acumuló deudas

y derrochó el dinero.

Le decía lo que pensaba,

y él me pegaba, me pegaba...

¡más de una noche he pasado

oculta en los bosques!

(señala el corazón de la muchacha)

Já už to dávno,

dávno cítím,

Já už to dávno,

dávno cítím,

že třeba Veboranský mlynář

ještě není hoden státi,

ještě není hoden státi

vedle mojí pastorkyně!

He presentido durante mucho,

mucho tiempo;

he presentido durante mucho,

mucho tiempo

que podrá ser el molinero

de Veborany, pero aun así

¡no es digno de unirse

a mi hija adoptiva!

JENŮFA
Ó mamičko, nehněvejte se,

mamičko, nehněvetje se,

nehněvetje se!

¡Oh, madre, no te enojes!

¡Madre, no te enojes,

no te enojes!

KOSTELNIČKA
Pořád jsem ještě,

ještě mlčela,

to tvému srdci kvůli,

to tvému srdci kvůli!

Durante todo este tiempo

he procurado callar,

para no herir tus sentimientos,

¡para no herirlos!

JENŮFA

Ó mamičko, nehněvetje se,

mamičko, nehněvetje se!

¡Oh, madre, no te enojes!

¡Madre, no te enojes!

KOSTELNIČKA

Poviš mu, že já nedovolím, abyste se prv sebrali,

že já nedovolím, abyste se prv sebrali,

až po, zkoušce jednoho roku,

když se Števa neopije.

Dile que no consentiré que os caséis;

no consentiré que os caséis;

hasta que pase un año

sin que Števa se emborrache.

SOLDADOS
Ale je to přisná ženská,

ale je to přísná ženská!

¡Oh, qué mujer más dura!

¡Oh, qué mujer más dura!

KOSTELNIČKA
Neuposlechněs-li, Jenůfa,

dáš-li jeho slovům

přednost před mýma,

Bůh tě tvrdě ztrestá,

když mne neposlechneš,

Bůh tě tvrdě ztrestá!

Si no me obedeces, Jenůfa,

si valoras más sus palabras,

Dios habrá de

castigarte severamente.

¡Si no me obedeces,

Dios habrá de castigarte!

ABUELA

 

Ó dcera moja, dcera moja,

je to přísná ženská,

je to přísná ženská!

 

¡Oh, esa hija mía, esa hija mía,

qué mujer más dura es!

¡Qué mujer más dura!

 

 

KOSTELNIČKA
Zitra ihned dom mi půjdeš...

Mañana saldrás de casa...

ABUELA

Vždyt’on ten šohájek  

není tak zly!

¡Después de todo,

el muchacho no es tan malo!

LACA


(para sí)

Pohlad’te šohájka, pohlad’te!

¡Acaríciale, acaríciale!

KOSTELNIČKA
...aby lidé neřikali,

že se za tím štěstím dereš.

...y así la gente no dirá

que tienes prisa en casarte.

SOLDADOS
Ale je to přísná ženská,

ale je to přísná ženská!

¡Oh, qué mujer más dura!

¡Oh, qué mujer más dura!

LACA


(en voz alta)

Kostelničko, upadl vám šátek!

A já bych vám také,

také, ruku políbil.

¡Kostelnička,

has dejado caer tu echarpe!

¡Quisiera besar tu mano!

KOSTELNIČKA


(se dispone a marchar)

Mívajte se tady dobře!

¡Que os divirtáis!

ABUELA

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom, jděte dom!

Nesvádějte chlapců!

Jděte dom, jděte dom!

¡Iros a casa ahora, músicos,

a casa, a casa!

¡No tentéis a los muchachos!

¡Iros, iros a casa!

SIRVIENTES

Jděte dom, jděte dom.

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom,

nesvádějte chlapců...

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom, nesvádějte...

¡Iros a casa ahora, músicos,

y no tentéis a los muchachos!

¡A casa!

¡No tentéis a los muchachos!

¡Iros a casa ahora, músicos,

a casa, a casa!

CAPATAZ

Jděte dom, jděte dom!

¡A casa, a casa!

ABUELA

Jdi se vyspat, Števuško jdi!

Seš mladý, kamarádi tě svádí,

zapomněl, zapomněl jsi se!

¡Corre a dormir un poco,

joven Števa!

¡Eres joven, y tus amigos te tientan!

SOLDADOS
Kamarádi tě svádí?

kamarádi tě svádí?

¿Tus amigos?

¿Tus amigos te tientan?

(salen)


ABUELA


A ty Jenůfo, neplač, neplač!

Každý párek si musí

svoje trápeni přestát,

trápení přestát, ach, přestát...

¡No, Jenůfa, no llores!

Toda joven pareja

ha de enfrentarse

a sus problemas...

CAPATAZ


Každý párek si musí

svoje trápení přestát,

svoje trápení přestát...

Toda joven pareja ha de enfrentarse

a sus problemas,

a sus problemas...

TODOS
Každý párek si musa

svoje trápení přestát.

¡Toda joven pareja ha de enfrentarse

a sus problemas!


(salen todos menos Jenůfa y Števa)


JENŮFA
Števo, Števo, já vím, žes to

urobil z té radosti dnes.

Ale jinda, Števuško,

nehněvej mamičku;

víš, jak jsem bědná!

Srdce mi úzkost’ú

tělě se třese,

že by mamička aj lidé

mohli poznat moji vinu.

Bojím se, že na mne

padne kdysi trest;

celé noci nespím.

Pamatuj se, duša moja,

pamatuj se, duša moja,

když nám Pánbůh s tím

odvodem včil pomohl,

abychom se mohli sebrat,

abychom se mohli sebrat!

Bez toho bude od mamičky,

těch výcitek, dost, dost!

Víš, jak si na mně zakládá,

včil, včils ju měl slyšet,

včil měl slyšet!

Nevím, nevím, nevím, nevím,

co bych udělala,

kdybys ty mne včas nesebral,

nevím, nevím, nevím, nevím,

co bych udělala, také já

také já, nevím,

co bych udělala, také já

Števa, Števa, yo sé que hoy

te emborrachaste por la excitación.

Pero la próxima vez,

Števa querido, no debes

enfadar a mamá; sabes bien

en qué situación me hallo.

Mi corazón tiembla, ante el temor

de que mi madre y los demás

descubran mi culpa.

Temo ser castigada

y paso las noches en vela.

Recuerda, amor mío;

amor mío, recuerda:

Dios nos ha librado

de tu alistamiento

para que podamos casarnos.

¡Nos ha ayudado

para que podamos casarnos!

¡Mi madre no por eso

dejará de hacer reproches!

Ya sabes cuánto me quiere,

cuánto me quiere...

¡Deberías haberle hecho caso,

sí, haberle hecho caso!

No tengo idea de lo que haría

si tú no te casaras

a tiempo conmigo.

¡No tengo idea 

de lo que podría hacer!

¡No sé qué haría!


ŠTEVA



Nešk leb ser,

Vždyt’ vidíš,

tetka Kostelnička mne

pro tebe dopaluje,

a to pro moji lásku k tobě,

pro moji lásku k tobě.

Monly byste se dívat,

mohly jste se dívat,

jak o mne všechna

děvčata stojí!

No pongas esa cara.

Ya has visto que la vieja

se mete conmigo

por tu causa

y por el amor que siento,

¡por el amor que siento!

Teníais que haber visto,

las dos, hace un rato,

hasta qué punto se interesan

por mí las muchachas.


JENŮFA

(irritada)


Ale včil na ně

hledět nemáš! Jen já

mám velké právo k tobě,

smrt bych si musela urobit’!

Ty mí takový nesmíš být,

Bože můj, Bože můj,

slabý, směšný, takový

takový, takový směšný!

¡Ahora ya no debes

mirar a ninguna!

¡Soy yo la única que tiene

un derecho real sobre ti!

¡De otro modo me mataría!

No seas así, por el amor de Dios, 

no seas así...

¡No seas débil, ni estúpido!

ŠTEVA
Však tě snad nenechám tak!

Už pro tvoje jablúčkový líce,

Jenůfo, ty jsi věru ze

všech nejpěknější

ty jsi že všech nejkrásnější!

O Jenůfa!

Vamos, vamos,

yo no te abandonaría,

aunque sólo fuera

por tus hermosas mejillas rosadas...

¡Eres la más bella de todas,

oh, Jenůfa!


JENŮFA



Smrt bych si musela urobit!

¡Tendría que matarme!


ABUELA


(saliendo de la casa)



O nechte hovorů!

¡Ya habéis hablado bastante!

ŠTEVA
O Jenůfa!

¡Oh, Jenůfa!

JENŮFA
Smrt bych si musela urobit!

¡Tendría que matarme!

ABUELA
O nechte hovorů,

až zítra, až bude

mít čistou hlavu!

Běž, chlapče, běž si lehnout!

Ya habéis hablado bastante.

Seguiréis mañana,

con la cabeza despejada.

¡Largo, muchacho, ve a acostarte!

ŠTEVA
O Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa,

ty jsi e všech,

že všech nejkrásnější,

nejkrásnější!

¡Oh, Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa,

tú eres la más bella de todas!

La más bella

de todas...


(salen Števa y la abuela. Jenůfa se sienta y continúa cortando patatas con aire abatido. 


Entra Laca; ha tirado su bastón y trae el cuchillo en la mano)

LACA
Jak rážem všecko to Števkovo

vypínání schlíplo, schlíplo

před Kostelničkou uši!

Qué poco tardaron en amainar

los humos de Števa

ante la regañina de la viuda.

JENŮFA
Přes to zůstane on stokrát,

stokrát lepší než ty!

Di lo que quieras:

¡siempre valdrá lo que cien como tú!

LACA
Zůstane! Zůstane!

¡Siempre! ¡siempre!


(se inclina para recoger el ramo de flores)


Jenůfa, tuhle mu upadla

ta vonička, co dostal od

některé z těch, z těch, co

prý se na něho všude smějú!

Okaž, já ti ji zastrčím

za kordulku...

Jenůfa, ha perdido el ramo

que le dieran las muchachas,

¡esas muchachas que

constantemente le sonríen!

Mira, lo prenderé

en tu seno


(Barena, la criada, aparece en el umbral)
JENŮFA
(se pone en pie, desafiante)


Dej ji sem!

Takovou kytkou,

kterou dostal můj frajer

na počest, mohu se pyšit,

mohu, mohu, mohu se pyšit!

¡Dámelo!

Puedo sentirme orgullosa

¡oh, sí! orgullosa, de cualquier flor 

que mi amado

haya obtenido como regalo.

LACA (para sí)

Budeš se jí pyšit.

Ya lo creo, que te sentirás.

(a Jenůfa)

A on na tobě nevidí

nic jiného, jen ty

tvoje jablúčkové líca.

Lo único que ve en ti

son tus mejillas,

tus hermosas mejillas rosadas.

(Para sí, contemplando su cuchillo)

Tenhle křivák by ti

je mohl pokazit.

Este cuchillo

podría desfigurarlas.

(se acerca a Jenůfa)

Ale zadarmo ti tu

voničku nedám!

¡Pero no tendrás esas flores

a cambio de nada!

(intenta besarla)


JENŮFA

(se resiste)


Laco, uhodím tě

¡Laca, te pegaré!

(Laca se inclina y corta la mejilla de Jenůfa con el cuchillo)

LACA

Co máš proti mně?

¿Qué tienes contra mí?

JENŮFA

Ježíš, Maria!

Tys mi probodl líco!

¡Jesús, María!

¡Me has cortado la mejilla!

LACA

(cae de hinojos frente a ella)

Co jsem to urobil?

Jenůfa!

¿Qué he hecho?

¡Jenůfa!

(Jenůfa corre hacia la casa)

Co jsem to urobil?

Jenůfka!

Já t’a lúbil, Já t’a lúbil,

od malička...

¿Qué he hecho?

¡Jenůfa!

Te he amado, te he amado

desde que era un niño...

ABUELA

(acude corriendo)

Co to?

¿Qué ocurre?

CAPATAZ

(acude corriendo)

Co to? Co se to děje?

¿Qué ocurre? ¿Qué pasa?

LACA
Od malička lúbil,...

Desde que era un niño...

CAPATAZ

Co se to, co se to děje?

¿Qué ha ocurrido?

LACA
...od malička lúbil...

...desde que era un niño...

BARENA
Neštěstí se stalo,

neštěstí se stalo!

¡Un accidente,

ha ocurrido un accidente!

LACA
Od malička lúbil

Desde que era un niño...

BARENA

Laškovali o hubičku,

on si podržel křivák v ruce

a tak, nechtěja, nechtěja

ji poškrábl nějak líco.

Zaplat’ Pánbůh,

že ji netrefil do oka!

Estaban peleando por un beso

y él tenia el cuchillo en la mano, 

y por error,

por error, le arañó la mejilla.

¡Gracias a Dios,

no le alcanzó  el ojo!

(el capataz entra corriendo en pos de Jenůfa)

ABUELA

Samou žalost vyvádíte,

vyvádíte chlapci!

Tus travesuras

no traen sino problemas.

BARENA

Zaplat’ Pánbůh!

¡Gracias a Dios!


CAPATAZ



Stařenko, pojd'te k Jenůfě,

ona může z toho zamdlít!

Pošlete pro Kostelničku,

at’jde hojit, honem hojit!

Honem hojit.

¡Abuela, ven y ayuda a Jenůfa! 

Podría desmayarse.

Avisa a Kostelnička.

Dile que le ponga algo,

¡rápido, que haga algo!


(La abuela entra en casa. Laca huye ante los gritos del capataz)



Laco, neutíkej, tys jí

urobil naschvál, naschvál,

¡No huyas, Laca! 

¡Sé que lo hiciste a propósito!