Personajes
JENŮFA ABUELA ŠTEVA LACA KOSTELNIČKA CAPATAZ KAROLKA JANO |
Joven Aldeana Abuela de Jenůfa Prometido de Jenůfa Hermanastro de Števa Sacristana, Madrastra de Jenůfa Capataz del Molino Sirvienta Pastor |
Soprano Lírica Mezzosoprano Tenor Tenor Lírico Soprano Dramática Barítono Soprano Soprano |
La acción se desarrolla en Moravia (República Checa) a finales del siglo XIX.
ACTO PRIMERO(Atardecer. Un molino solitario. Vemos a Jenůfa, Laca y la abuela Buryjovka. Jenůfa permanece
con la mirada fija en la distancia, mientras la abuela se afana en cortar y seleccionar patatas.
Laca, sentado sobre un tronco talado, talla con su navaja el mango de un látigo)
JENŮFAUž se večer
chýlí
a Števa se nevrací
a Števa se nevrací!
Hrůza se na mně věšala po celou
noc,
a co jsem se rána dočkala, znova!
Ó Panno Maria,
jestlis mne oslyšela,
jestli mi frajera,
na vojnu sebrali
a svatbu překazili,
jestli mi frajera na vojnu sebrali
a svatbu překazili,
hanba mne dožene k zatraceni duše, k zatraceni duše! Ó Panno Maria, bud'mi milostivá! Ó Panno Maria! |
La tarde avanza y Števa aún no ha vuelto. ¡Števa aún no ha vuelto! He pasado la noche dominada por un miedo que el amanecer no ha logrado disipar. ¡Oh, Virgen María, si no escuchas mi oración y alistan a mi amado impidiendo nuestra boda, si lo alistan impidiendo nuestra boda, la vergüenza me herirá en lo más profundo del alma! ¡La vergüenza me asaltará en lo más profundo del alma! ¡Oh, Virgen María, ten piedad de mí! ¡Oh, Virgen María! |
Jenůfa, pořad tě od práce šídla honějí! Mé ruce mají to všecko pokrájet? Ke všemu na to staré oči špatně vidí | Jenůfa, ¿es que no puedes dedicarte a tu trabajo? ¿Acaso tengo que cortarlas todas? Mis ojos no ven ya demasiado bien. |
Vy, stařenko, už tak na všelicos špatně vidíte, už tak na všelicos špatně vidíte. Nerobíte ze mne vždycky, Vždycky jen člověka, kterému se dáte najest, kterému se dáte najest za to mládkovství, najest, za to mládkovství najest? Však já vím, že nejsem váš, váš vlastní vnuk, váš vlastní vnuk! To jste mi pokaždé připamatovaly, pokaždé připamatovaly, když jsem se chlapcisko siré za vámi přikrádal., když jste mazlívaly Števu na klíně, Když jste mazlívaly Števu na klíně a hladily jeho vlasy, že "žluté jak slunečko!" "žluté jak slunečko!" Mne jste si nevšimly a já byl třeba také sirota. Kdybyste mi vyhodily... | Sí, vieja, hay un montón de cosas que tus ojos ya no ven bien, un montón de cosas que tus ojos ya no ven bien. No me trates constantemente como a quien se alimenta, por trabajar de molinero; como a quien se alimenta por trabajar de molinero. ¡Ya sé, ya sé que no soy en realidad tu nieto! Me lo has recordado demasiadas veces; demasiadas veces me lo has recordado. Cuando sólo era un pequeño huérfano solía acercarme a ti, a ti, cuando acariciabas a Števa en tu regazo, cuando le acariciabas en tu regazo, admirando sus cabellos que, según tú, eran "dorados como el sol", "dorados como el sol", Jamás te fijabas en mí, pero yo también era huérfano ¡ojalá me hubieras echado... |
Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluvíš! | ¡Laca! ¿Por qué hablas siempre así a la abuela? |
...těch dvanáct set mého podílu, mohl bych jít, kam by mne oči vedly! | ...con mi herencia, con mis mil doscientos! ¡podría marcharme a donde me apeteciera! |
Vždy tak neuctivo k stařence mluvíš potom tě mají mít rády! Potom tě mají mít rády! | ¡Siempre hablas mal a la abuela, y luego pretendes que te tenga cariño! |
Baže, baže, jsem u něho jen výminkářka. | Es cierto, es cierto: él me ve tan sólo como una anciana. |
Potom tě mají mít rády! | ¿Así pretendes que te quiera? |
Baže, baže, nepovažuje mne za hospodyň, natož za rodinu! | Es cierto: no me trata como su ama, ¡y menos como de su familia! |
A Jenůfu dnes voláte k práci,
když čeka Štefka
od asenty? |
¿Y te traes a Jenůfa
a trabajar hoy,
sabiendo que espera a
Števa
si le sueltan del ejército? |
On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima, až do srdce, až do srdce. Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi. |
Sus penetrantes ojos llegan hasta el fondo del corazón de las personas. Hasta el corazón, hasta el corazón mismo. No responderé a ese malvado. |
Stařenko, nehněvejte se, Stařenko, nehněvejte se, já to všecko vynahradím, všecko, všecko vynahradím. Vzpomněla jsem si na rozmariju, že mi usyčhá, šla jsem ji omočit k vodě A kdyby mi uschla, vid´te, stařenko, řiká se, že uschne potom všechno štěstí v světě, že uschne potom všechno štěstí v švěte, všechno štěstí v švěte, | Abuela, no te enfades; abuela, no te enfades. Yo te compensaré por todo; por todo el tiempo perdido. Ahora recuerdo que mi planta de romero se estaba secando, por lo que fui a regarla. Si dejo que se agoste, ¿sabes, abuela?, dicen que la felicidad también se agostaría; la felicidad, toda la felicidad del mundo, ¡también se agostaría! |
Jenůfka, ej, Jenůfka, ej! | ¡Eh, Jenůfa, Jenůfa! |
Už znám čítat, Už znám čítat, Už jsem to potrefil! Narysajte mi zase jiný listok! | ¡Ya sé leer, ya sé leer!
¡Lo he conseguido!
¡Por favor, dibújame otra página de letras! |
Dočkaj, Dočkaj, Jano! | ¡Espera, Jano, espera! |
Narysajte mi zase jiný listok! | ¡Por favor, dibújame otra página de letras! |
Dočkaj až pujdu do města, přinesu ti čítanku, a v té si budeš řikat! Aji psát tě, psát tě naučím, aby z tebe byl lepší člověk. A včil si jdi po práci, aby nás stařenka nehubovaly! | Cuando vaya a la ciudad te traeré un libro del que puedas leer en voz alta. También te enseñaré a escribir, para que mejores más aún. Ahora, debo seguir trabajando para que la abuela no nos riña. |
Ej , ej , ej, ej čítat umím, ej, čítat umím, ej! Jenůfa mě naučily! | ¡Hurra, hurra! ¡Puedo leer! ¡Puedo leer! ¡Jenůfa me ha enseñado! |
Co to máš za radost! Co to máš, děvčico, za radost! Barenu jsi naučila také čítat! Mužský rozum máš po svojí pěstounce, učitelem, učitelem být si měla. | ¡Qué alegría tiene! ¡Qué alegría muestra ese muchacho! ¡También enseñaste a leer a Barena! Tu mente es como la de un hombre, como la de tu padre adoptivo; deberías haber sido maestra. |
Ba, ba, můj rozum milá stařenko, už dávno mi tu někde do voděnky spadl. Ba, ten můj rozum, stařenko, už mi tu dávno někde do voděnky spadl. | ¡Bah!, mi mente, abuela, hace ya tiempo, que se echó a perder. ¡Bah!, abuela, mi mente hace ya tiempo, que se echó a perder. Se echó a perder. |
Co to robíš mládku? Může být pěkné, bičiště! | ¿Qué haces, jovencito? ¡Parece un palo de látigo! |
Mám tupý křivák abych se s tím dvě hodiny páral! Nabrus mi ho! | Llevo tallándolo dos horas y la hoja de mi navaja ya está roma. ¡Afílamela! |
Nabrousím! | ¡Te la afilaré! |
To ty, Laco, tys odjakživa takový divoň... | Típico de ti, Laca; qué personaje más raro eres... |
Kdyby ti to Števa učinil, to by nevadilo? |
¿Te habría importado que te lo hiciera Števa? |
On by to tak neučinil... | Él nunca lo haría... |
Vid', to by nevadilo? | No te habría importado... ¿no es así? |
on... by to tak neučinil. | ...él nunca lo haría. |
Protože vždy se mu hodně postavíš na blízko! | ¡Eso es porque siempre estás arrimada a él! |
Co je ti po nás, o sebe se starej! Co, co je ti po nás, o sebe se starej! | ¿Por qué te metes en nuestros asuntos? ¡Ocúpate, más bien, de los tuyos propios! |
To bude pěkná švagrina, všeho mi dobrého nachystá! | Será una magnifica cuñada; ¡me lo pasaré bien con ella! |
Což, což,
což, pěkná je,
až se z toho hlava mate.
Nese se jako holba máku, jak holba máku, a s těma sivýma očima by duši z těla vytáhla. Což, pěkná je! Až se z toho hlava mate! Ale nač tobě to vykládám, však tys jejích očí také zkusil! |
Cierto, es tan hermosa que uno puede perder la cabeza. Se mantiene siempre tiesa como un huso; y sus ojos grises pueden separar el alma del cuerpo. ¡Cierto, es tan hermosa que uno puede perder la cabeza! Mas, ¿por qué te cuento todo esto? ¡Tú ya has sentido su mirada! |
Já, já, Mohl jsi se přesvědčit, kterak ji lúbim! Naříkala si tu nad rozmaryjou. Netuší, že jsem jí do hlíny zahrábl žížaly, aby jí zrovna tak povadla, jak ta její svatba se Števkem, ke které se chystají. | Ya lo creo, ya lo creo. ¡Ya debes de haber notado cuánto la amo! Hace un momento se quejaba de su planta de romero, y no sabe que yo puse algunos gusanos en el tiesto para que se agostara junto con esa boda que prepara con Števa. |
Vidíš, Laco, to je mi podivné, co z tebe robí, takového, takového zlocha. Však ty nezapíraj, nemáš takového, srdce. A pozdává se mi, že před Jenůfou měníváš barvu. | ¿Sabes, Laca? Me resulta imposible comprender por qué te estás volviendo un tipo tan malvado. No lo niegues, tú nunca has sido así... También creo advertir que cambia tu color cada vez que aparece Jenůfa. |
Hlúpoty! Běž si po svém! Ale stárku, on ji ještě nemá, on ji ještě nemá, Jestli ho dnes při asentě odvedli, bude po svatbě... | ¡Tonterías! ¡Déjame en paz! Y te digo, viejo, que aún no la ha conseguido. ¡Aún no la ha conseguido! Y si hoy deciden alistarle en el ejército, no habrá boda... |
Neodvedli! | ¡No le han alistado! |
...bude po svatbě | ...no habrá boda. |
Neodvedli! Neodvedli! Potkal jsem poseláka; je jich odvedeno všeho všudy devět... a Števa ne, Števa ne! | ¡No ha sido así!... Un mensajero al que encontré, me dijo que habían reclutado un total de nueve hombres... ¡pero no a Števa! |
Neodvedli! Bože můj, neodvedli! Stařenko moja! | ¡No le han alistado! ¡Gracias a Dios, abuela querida! |
Neodvedli! To je potom spravedlnost! Sohaj jako skála! | ¡No le han alistado! ¡Qué injusticia! ¡Es fuerte como un caballo! |
Neodvedli! Už mu štěstí odjakživa přeje. | ¡No le han alistado! Toda su vida fue un muchacho afortunado. |
Števu neodvedli? Števu neodvedli? | ¿No le han alistado? ¿No le han alistado? |
To je potom spravedlnost! | ¡A eso llaman justicia! |
Vítajte, Vítajte, mamičko! | ¡Bienvenida, mamita! |
Na, křivák; zdá se mi, že se nedá dobře brousit. | Vaya navaja, ésta. No creo que en la vida esté afilada. |
Co ty, Jenůfo, za mamičkou nevejdeš? | ¿Y tú, Jenůfa? ¿No entras con tu madre? |
Pro Boha, stařenko... neposílejte mne za ní! Pro Boha, stařenko, pro Boha, stařenko, neposílejte mne za ní! neposílejte | Por lo que más quieras, abuela, ¡no me envíes adentro, ahora! Abuela, por lo que más quieras, ¡no me envíes ahora adentro, con ella! |
Všeci sa ženija, vojny sa bojija! | ¡Todos quieren casarse! ¡Tienen miedo del ejército! |
Divnás děvčico, divnás divnás jaksi děvčico! | ¡Te noto extraña, muchacha! Sí, te noto extraña... |
Všeci sa ženija, vojny sa bojija, a já sa nežením, vojny sa nebojím! Kerý je bohatý z vojny sa vyplatí, a já neboráček musím být vojáček. | ¡Todos quieren casarse! ¡Tienen miedo del ejército! Pero yo no tengo miedo, ni pienso casarme. Los que tienen dinero pueden pagar su libertad, mas yo, pobre diablo, tengo que enrolarme. |
A já tím vojákem musím být... | Pero yo, yo debo ser soldado... |
Števuška! | ¡Števa, querido! |
A konec milování, a konec milování, a konec milování, | ¡Se acabó el amor! ¡Se acabó el amor! ¡Se acabó el amor! |
A konec milování, a konec milování! Juchej! Juchej! Juchej! | ¡Se acabó el amor! ¡Se acabó el amor! ¡Ohé, ohé, ohé! |
Števa se nechá doprovázet! Poznat to na něm, že ho neodvedli! | ¡Toda una procesión le sigue! ¡Basta mirar su rostro para ver que no ha sido reclutado! |
Ej, juchej! Ej, juchej! | ¡Ohé, ohé, ohé! |
Ej, juchej! Ej, juchej! | ¡Ohé, ohé! |
Ej, juchej! Ej, juchej! Všeci sa ženija, vojny sa bojija, a já sa nežením, vojny sa nebojím. | ¡Ohé, ohé! Todos quieren casarse. Tienen miedo del ejército. Pero yo no tengo miedo, y no pienso casarme. |
Ej, juchej! Ej, juchej! | ¡Ohé, ohé! |
Kerý je bohatý z vojny sa vyplatí, a já neboráček musím být vojáček. | Los que tienen dinero pueden pagar su libertad, mas yo, pobre diablo, tengo que enrolarme. |
A bohatý z vojny sa vyplatí, z vojny sa vyplatí. Ej, juchej! Ej, juchej! | Aquellos que tienen dinero pueden pagar su libertad. ¡Ohé, ohé, ohé! |
A já tím vojákem musím být... a konec milování, a konec milování! | Así pues, debo ser soldado... ¡Se acabó el amor! ¡Se acabó el amor! |
A konec milování, a konec milování! | ¡Se acabó el amor! ¡Se acabó el amor! |
Števo! Števuško! Števo! Duša moja, Števo, Števuško! Tys zase už napilý? | ¡Števa! ¡Števa! ¡Števa, querido! ¡Mi Števa adorado! ¿Otra vez estás borracho? |
Já napilý? Já napilý? To ty mně Jenůfka? To ty mně? Víš, že já se volám Štefan Buryja? Že mám půllánový mlýn? Proto se na mne děvčata smějú! | ¿Yo borracho? ¿Yo borracho? ¿Es a mí a quien hablas, Jenůfa? ¿Es que no te das cuenta de que mi nombre es Štefan Buryja? ¡Dueño de un molino de más de dos hectáreas! ¡Por eso las muchachas me sonríen! |
Tuhle voničku jsem dostal od tej jednej. | Ha sido una de ellas quien me ha dado este ramo. |
Co nehrajete? Vy hladoví zajíci! Vy hladoví zajíci! | ¿Por qué no tocáis? ¡Conejos hambrientos! ¡Conejos hambrientos! |
Tu máte! Tu mate! Zahrejte tu Jenůfčinu: "Daleko široko do těch Nových Zámků"... | ¡Tomad! ¡Tomad! Tocad la favorita de Jenůfa: "Es un largo camino hasta Nových Zámků"... |
Daleko široko do těch Nových Zámků; stavija tam vežu ze samých šohájků. | Es un largo camino hasta Nových Zámkù, allí donde construyen una torre de valientes mozos. |
Daleko široko do těch Nových Zámků; stavija tam vežu ze samých šohájků, | Es un largo camino hasta Nových Zámkù, allí donde construyen una torre de valientes mozos. |
Mojeho milého na sám vršek dali, zlatú makověnku z něho udělali. | Justo en su cima han situado a mi amada, transformándola luego en una dorada amapola. |
Mojeho milého na sám vršek dali, zlatú makověnku z něho udělali. | Justo en su cima han situado a mi amada, transformándola luego en una dorada amapola. |
Zlatá makověnka důle z veže spadla, moja galanečka do klína P vzala. | La dorada amapola cayó de aquella torre, y mi amada la recogió en su regazo. |
Zlatá makověnka důle z veže spadla, moja galanečka do klína ju vzala. | La dorada amapola cayó de aquella torre, y mi amada la recogió en su regazo. |
Moja galanečka zlatú makověnku do klína ju vzala! | ¡Mi amada recogió la dorada amapola en su regazo! |
Pojd'sem, Jenůfa! | ¡Ven aquí, Jenůfa! |
Moja galanečka zlatú makověnku do klína ju vzala! | ¡Mi amada recogió la dorada amapola en su regazo! |
Tak půjdem na vdavky s muzikou! | ¡Acudiremos a nuestra boda con música! |
A tak bychom
sli celým
životem,
celým životem,
a ty
Jenůfa, a ty Jenůfa,
mohla bys ty
rozhazované
peníze
sbírat,
peníze
sbírat,
Věrná jste si rodina!
Aji on byl zlatohřivý
a pěkně, pěkně urostlý
že jsem po něm toužila,
už než se poprvé oženil,
aji za vdovca znova!
Matka mi zbraňovala,
že už se tehdy začal chytat světa! Ale já neuposlechla, ale já neuposlechla! Ale po tom jsem si nešla postesknout, když se mi týden co týden opíjal, a později chvíla co chvíla opijal,dluhy robil, peníze rozhazoval! Počala jsem mu předhazovat, a tu mě bijával, a tu mě bijával, že jsem mnoho nocí prožila po polích schovaná! |
Y así es como podemos vivir toda nuestra vida, y tú, Jenůfa; tú, Jenůfa, recogerías el dinero arrojado, al vuelo, ¡arrojado al vuelo! ¡En tu familia sois todos iguales! Él también tenía los mismos rizos dorados y un cuerpo magnífico; yo ya soñaba con poseerle incluso antes de que se casara por vez primera, y continué haciéndolo también cuando enviudó. Mi madre intentó detenerme y me avisó de cómo era, mas no quise hacerle caso, ¡no quise hacerle caso! Pero no intenté poner fin a mi vida cuando él se emborrachaba, ni luego, más tarde, cuando acumuló deudas y derrochó el dinero. Le decía lo que pensaba, y él me pegaba, me pegaba... ¡más de una noche he pasado oculta en los bosques! |
Já už to dávno, dávno cítím, Já už to dávno, dávno cítím, že třeba Veboranský mlynář ještě není hoden státi, ještě není hoden státi vedle mojí pastorkyně! | He presentido durante mucho, mucho tiempo; he presentido durante mucho, mucho tiempo que podrá ser el molinero de Veborany, pero aun así ¡no es digno de unirse a mi hija adoptiva! |
Ó mamičko, nehněvejte se, mamičko, nehněvetje se, nehněvetje se! | ¡Oh, madre, no te enojes! ¡Madre, no te enojes, no te enojes! |
Pořád jsem ještě, ještě mlčela, to tvému srdci kvůli, to tvému srdci kvůli! | Durante todo este tiempo he procurado callar, para no herir tus sentimientos, ¡para no herirlos! |
Ó mamičko, nehněvetje se, mamičko, nehněvetje se! | ¡Oh, madre, no te enojes! ¡Madre, no te enojes! |
Poviš mu, že já nedovolím, abyste se prv sebrali, že já nedovolím, abyste se prv sebrali, až po, zkoušce jednoho roku, když se Števa neopije. | Dile que no consentiré que os caséis; no consentiré que os caséis; hasta que pase un año sin que Števa se emborrache. |
Ale je to přisná ženská, ale je to přísná ženská! | ¡Oh, qué mujer más dura! ¡Oh, qué mujer más dura! |
Neuposlechněs-li, Jenůfa, dáš-li jeho slovům přednost před mýma, Bůh tě tvrdě ztrestá, když mne neposlechneš, Bůh tě tvrdě ztrestá! | Si no me obedeces, Jenůfa, si valoras más sus palabras, Dios habrá de castigarte severamente. ¡Si no me obedeces, Dios habrá de castigarte! |
Ó dcera moja, dcera moja, je to přísná ženská, je to přísná ženská! | ¡Oh, esa hija mía, esa hija mía, qué mujer más dura es! ¡Qué mujer más dura! |
Zitra ihned dom mi půjdeš... | Mañana saldrás de casa... |
Vždyt’on ten šohájek není tak zly! | ¡Después de todo, el muchacho no es tan malo! |
Pohlad’te šohájka, pohlad’te! | ¡Acaríciale, acaríciale! |
...aby lidé neřikali, že se za tím štěstím dereš. | ...y así la gente no dirá que tienes prisa en casarte. |
Ale je to přísná ženská, ale je to přísná ženská! | ¡Oh, qué mujer más dura! ¡Oh, qué mujer más dura! |
Kostelničko, upadl vám šátek! A já bych vám také, také, ruku políbil. | ¡Kostelnička, has dejado caer tu echarpe! ¡Quisiera besar tu mano! |
Mívajte se tady dobře! | ¡Que os divirtáis! |
A vy muzikanti jděte dom, jděte dom, jděte dom! Nesvádějte chlapců! Jděte dom, jděte dom! | ¡Iros a casa ahora, músicos, a casa, a casa! ¡No tentéis a los muchachos! ¡Iros, iros a casa! |
Jděte dom, jděte dom. A vy muzikanti jděte dom, jděte dom, nesvádějte chlapců... A vy muzikanti jděte dom, jděte dom, nesvádějte... | ¡Iros a casa ahora, músicos, y no tentéis a los muchachos! ¡A casa! ¡No tentéis a los muchachos! ¡Iros a casa ahora, músicos, a casa, a casa! |
Jděte dom, jděte dom! | ¡A casa, a casa! |
Jdi se vyspat, Števuško jdi! Seš mladý, kamarádi tě svádí, zapomněl, zapomněl jsi se! | ¡Corre a dormir un poco, joven Števa! ¡Eres joven, y tus amigos te tientan! |
Kamarádi tě svádí? kamarádi tě svádí? | ¿Tus amigos? ¿Tus amigos te tientan? |
A ty Jenůfo, neplač, neplač! Každý párek si musí svoje trápeni přestát, trápení přestát, ach, přestát... | ¡No, Jenůfa, no llores! Toda joven pareja ha de enfrentarse a sus problemas... |
Každý párek si musí svoje trápení přestát, svoje trápení přestát... | Toda joven pareja ha de enfrentarse a sus problemas, a sus problemas... |
Každý párek si musa svoje trápení přestát. | ¡Toda joven pareja ha de enfrentarse a sus problemas! |
Števo, Števo, já vím, žes to urobil z té radosti dnes. Ale jinda, Števuško, nehněvej mamičku; víš, jak jsem bědná! Srdce mi úzkost’ú tělě se třese, že by mamička aj lidé mohli poznat moji vinu. Bojím se, že na mne padne kdysi trest; celé noci nespím. Pamatuj se, duša moja, pamatuj se, duša moja, když nám Pánbůh s tím odvodem včil pomohl, abychom se mohli sebrat, abychom se mohli sebrat! Bez toho bude od mamičky, těch výcitek, dost, dost! Víš, jak si na mně zakládá, včil, včils ju měl slyšet, včil měl slyšet! Nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala, kdybys ty mne včas nesebral, nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala, také já také já, nevím, co bych udělala, také já | Števa, Števa, yo sé que hoy te emborrachaste por la excitación. Pero la próxima vez, Števa querido, no debes enfadar a mamá; sabes bien en qué situación me hallo. Mi corazón tiembla, ante el temor de que mi madre y los demás descubran mi culpa. Temo ser castigada y paso las noches en vela. Recuerda, amor mío; amor mío, recuerda: Dios nos ha librado de tu alistamiento para que podamos casarnos. ¡Nos ha ayudado para que podamos casarnos! ¡Mi madre no por eso dejará de hacer reproches! Ya sabes cuánto me quiere, cuánto me quiere... ¡Deberías haberle hecho caso, sí, haberle hecho caso! No tengo idea de lo que haría si tú no te casaras a tiempo conmigo. ¡No tengo idea de lo que podría hacer! ¡No sé qué haría! |
Nešk leb ser, Vždyt’ vidíš, tetka Kostelnička mne pro tebe dopaluje, a to pro moji lásku k tobě, pro moji lásku k tobě. Monly byste se dívat, mohly jste se dívat, jak o mne všechna děvčata stojí! | No pongas esa cara. Ya has visto que la vieja se mete conmigo por tu causa y por el amor que siento, ¡por el amor que siento! Teníais que haber visto, las dos, hace un rato, hasta qué punto se interesan por mí las muchachas. |
Ale včil na ně hledět nemáš! Jen já mám velké právo k tobě, smrt bych si musela urobit’! Ty mí takový nesmíš být, Bože můj, Bože můj, slabý, směšný, takový takový, takový směšný! | ¡Ahora ya no debes mirar a ninguna! ¡Soy yo la única que tiene un derecho real sobre ti! ¡De otro modo me mataría! No seas así, por el amor de Dios, no seas así... ¡No seas débil, ni estúpido! |
Však tě snad nenechám tak! Už pro tvoje jablúčkový líce, Jenůfo, ty jsi věru ze všech nejpěknější ty jsi že všech nejkrásnější! O Jenůfa! | Vamos, vamos, yo no te abandonaría, aunque sólo fuera por tus hermosas mejillas rosadas... ¡Eres la más bella de todas, oh, Jenůfa! |
Smrt bych si musela urobit! | ¡Tendría que matarme! |
O nechte hovorů! | ¡Ya habéis hablado bastante! |
O Jenůfa! | ¡Oh, Jenůfa! |
Smrt bych si musela urobit! | ¡Tendría que matarme! |
O nechte hovorů, až zítra, až bude mít čistou hlavu! Běž, chlapče, běž si lehnout! | Ya habéis hablado bastante. Seguiréis mañana, con la cabeza despejada. ¡Largo, muchacho, ve a acostarte! |
O Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa, ty jsi e všech, že všech nejkrásnější, nejkrásnější! | ¡Oh, Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa, tú eres la más bella de todas! La más bella de todas... |
Jak rážem všecko to Števkovo vypínání schlíplo, schlíplo před Kostelničkou uši! | Qué poco tardaron en amainar los humos de Števa ante la regañina de la viuda. |
Přes to zůstane on stokrát, stokrát lepší než ty! | Di lo que quieras: ¡siempre valdrá lo que cien como tú! |
Zůstane! Zůstane! | ¡Siempre! ¡siempre! |
Jenůfa, tuhle mu upadla ta vonička, co dostal od některé z těch, z těch, co prý se na něho všude smějú! Okaž, já ti ji zastrčím za kordulku... | Jenůfa, ha perdido el ramo que le dieran las muchachas, ¡esas muchachas que constantemente le sonríen! Mira, lo prenderé en tu seno |
Dej ji sem! Takovou kytkou, kterou dostal můj frajer na počest, mohu se pyšit, mohu, mohu, mohu se pyšit! | ¡Dámelo! Puedo sentirme orgullosa ¡oh, sí! orgullosa, de cualquier flor que mi amado haya obtenido como regalo. |
Budeš se jí pyšit. | Ya lo creo, que te sentirás. |
A on na tobě nevidí nic jiného, jen ty tvoje jablúčkové líca. | Lo único que ve en ti son tus mejillas, tus hermosas mejillas rosadas. |
Tenhle křivák by ti je mohl pokazit. | Este cuchillo podría desfigurarlas. |
Ale zadarmo ti tu voničku nedám! | ¡Pero no tendrás esas flores a cambio de nada! |
Laco, uhodím tě | ¡Laca, te pegaré! |
Co máš proti mně? | ¿Qué tienes contra mí? |
Ježíš, Maria! Tys mi probodl líco! | ¡Jesús, María! ¡Me has cortado la mejilla! |
Co jsem to urobil? Jenůfa! | ¿Qué he hecho? ¡Jenůfa! |
Co jsem to urobil? Jenůfka! Já t’a lúbil, Já t’a lúbil, od malička... | ¿Qué he hecho? ¡Jenůfa! Te he amado, te he amado desde que era un niño... |
Co to? | ¿Qué ocurre? |
Co to? Co se to děje? | ¿Qué ocurre? ¿Qué pasa? |
Od malička lúbil,... | Desde que era un niño... |
Co se to, co se to děje? | ¿Qué ha ocurrido? |
...od malička lúbil... | ...desde que era un niño... |
Neštěstí se stalo, neštěstí se stalo! | ¡Un accidente, ha ocurrido un accidente! |
Od malička lúbil | Desde que era un niño... |
Laškovali o hubičku, on si podržel křivák v ruce a tak, nechtěja, nechtěja ji poškrábl nějak líco. Zaplat’ Pánbůh, že ji netrefil do oka! | Estaban peleando por un beso y él tenia el cuchillo en la mano, y por error, por error, le arañó la mejilla. ¡Gracias a Dios, no le alcanzó el ojo! |
(el capataz entra corriendo en pos de Jenůfa)
ABUELA
Samou žalost vyvádíte, vyvádíte chlapci! | Tus travesuras no traen sino problemas. |
BARENA
Zaplat’ Pánbůh! | ¡Gracias a Dios! |
Stařenko, pojd'te k Jenůfě, ona může z toho zamdlít! Pošlete pro Kostelničku, at’jde hojit, honem hojit! Honem hojit. | ¡Abuela, ven y ayuda a Jenůfa! Podría desmayarse. Avisa a Kostelnička. Dile que le ponga algo, ¡rápido, que haga algo! |
Laco, neutíkej, tys jí urobil naschvál, naschvál, | ¡No huyas, Laca! ¡Sé que lo hiciste a propósito! |